Jelikož jsem zde už dlouho nic nenapdal, podělím se o odkaz na můj profil na Google+, kde se toho děje více.

Život bez mobilního telefonu si mnozí z nás už neumí představit, ale občas nás vyrušují v těch nejméně vhodných chvílích. Jak to může dopadnout, když nejznámější vyzváněcí tón naruší atmosféru koncetru vážné hudby si můžete prohlédnout na tomto videu.

PS: Ten houslista je fakt borec!

Každou druhé úterý se v Cieszynie (PL) v hotelu Luburnia koná salsotéka.

Když dneska máme takový skvělý den, tak přihodím ještě jeden klip nadějné skupiny Jamal

Když soudruzi z NDR dají hlavy dohromady, může člověk lítat jako veverka

Když se spojí rytmická hudba a pohyb, je z toho děsná zábava!

Dnes vám namíchám pár momentek z oslavy mých kulatin v restauraci Cascada ve stylu cuba libre. Sešlo se nás víc jak 20 kamarádů a přátel, které znám už hodně dlouho i těch úplně čerstvých. Všechno pohodoví a usměvaví lidi, každého zvlášť a všechny dohromady vždy rád vidím. Začali jsme tradičně vítacím a líbacím maratonem

Dárky byly vskutku originální! Nejvíc mě však šokovala poukázka na let větroněm. Letadlem jsem prozatím letěl pouze jednou, byla to A340 letecké společnosti Niki, podobnost názvu se slavným automobilovým závodníkem Niki Laudou není náhoda. Větroň bude pro mě hodně adrenalinový zážitek, ke kterému budu muset sebrat odvahu. Pokud to dopadne dobře, určitě sem přihodím nějaké fotky.

Všem a obzvláště holkám to moc slušelo.

Atmosféra byla opravdu skvělá, takže jsme v zábavě pokračovali až do rána.

Sentimentální slovo na závěr: Lidičkové moji zlatí, jsem moc rád, že vás všechny znám. Doufám, že budu moci vaše usměvavé tváře vídat častěji.

všechny fotky (167 MB)

Zvláštní kombinace, břišní tanečnice a tenečník salsy, ale přece jenom to vypadá moc dobře.

Aktuální fotografie v hlavičce je Hintertux (3250 m), kterou jsem fotil 16. listopadu 2009 v rakouských Alpách.

Co by to bylo za víkend, kdyby se nepodnikla nějaká akcička? Takže tento víkend se mi povedlo nalákat partičku kamarádů na lyžování a prknování na Velkou Raču. Snow Paradise je moc pěkné středisko, kde si najdou svoje všechny skupiny lyžařů i boarderů, baliči i rodinky s dětmi. Sněhu byla spousta, ale bohužel mrazivé počasí udělalo na některých místech mrzle plotny, což na prknu není zrovna to nejlepší.

Docela jsme se zasmáli nad dětskými skůtry, které se zde pronajímají na svezení 5 koleček průměru 6 metrů za 3 EUR. Nicméně pro prďoly to bude určitě adrenalínový zážitek srovnatelný s naší Nilanerdou.

Oblíbeným místem se stal bufet u oslí loučky zvané somárská lůka, kde jsme si dali skvělý čajík, hot dog a později jsme neodolali palačinkám se šlehačkou.

Nezapomenutelný zážitek v nás zanechaly 2 dřevěné kadibudky v provedení lux (plastové záchodové prkénko na deskách), které byly dokonale odvětrané (i ze spoda).

PS: Těm, kteří to v minulém příspěvku nepochopili, Nilanerda = adrenalin odzadu